Dominika byla jedna z našich nejmladších klientek. Když k nám začala docházet, bylo jí pouhých 21 let, přitom už to byla dvojnásobná maminka. Měla dvouletou holčičku a tříměsíčního chlapečka. K nám do poradny ji přivedla rodinná situace, kdy se k ní její partner choval dle jejích slov hnusně. Dlouho nevnímala, že se v jejich vztahu jedná o násilí. Až kamarádka jí doporučila, aby se k nám objednala. Dominiku zajímal názor někoho zvenčí, tak k nám zavolala.
Vstupní konzultace probíhala standardním způsobem, zeptaly jsme se na historii vztahu s agresorem. Dominika nejdřív těžko hledala slova, ale pak se rozpovídala. S Ivanem se znali ze školy, on byl z vyššího ročníku, ale nikdy se spolu nebavili. Na její maturitní ples přišel už jako pracující absolvent, zatancovali si spolu, přeskočila pověstná jiskra a začali spolu chodit. Na začátku to všechno bylo absolutně úžasné, jako z romantického filmu. Dominika vůbec nevěřila, že by se něco takového mohlo stát zrovna jí, obyčejné holce, která nikdy neměla moc štěstí. Se vztahy měla málo zkušeností, předtím chodila akorát s jedním klukem, se kterým ale vydržela jen tři měsíce. Byl to psychopat, který ji mlátil, hlavně při sexu. Když spolu byli naposled, sprostě jí nadával, bil do obličeje a pak ji začal škrtit. Byla otřesená, vyděšená, utekla z jeho bytu. Rozešla se s ním po SMSce, protože už ho nechtěla nikdy vidět. Aby přišla na jiné myšlenky, šla na ples.
S Ivanem šlo všechno hrozně rychle, po pár měsících neplánovaně otěhotněla. Máma zareagovala přesně podle očekávání, řekla jí, že je blbá a má jít na potrat. Tím byly rodičovské rady vyčerpané, protože tátu viděla naposledy asi před deseti lety. Nejhezčí reakce se dočkala od Madlenky, která měla upřímnou radost, že bude teta, ale co byste chtěli od dvanáctileté holčičky. Ivan se svou původní rodinou neměl fungující vztahy, s nikým se nestýkal, tak zůstali na novou situaci sami. Respektive, Dominika na to zůstala sama. Ivan se o její těhotenství nezajímal, akorát jí dal nějaké peníze na pořízení výbavičky. Když se Adélka narodila, Dominika byla na všechno sama. Ivan se doma vyskytoval sporadicky, většinou jí zkritizoval, co všechno dělá špatně a když neměl teplou večeři, sprostě nadával. Časem nadával čím dál častěji, hezkých chvil ubývalo… Během jednoho z posledních hezkých večerů znovu otěhotněla. Dlouho váhala, jestli si miminko nechat, přece jen byla Adélka ještě malá, Ivan doma nepomáhal, jestli to je s jedním dítětem zápřah, co teprve se dvěma… nakonec se rozhodla si to malé nechat. Že se to doma po narození Adámka nezlepšilo, se nabízí.
Dominika byla doma, starala se o děti, domácnost. Ivan jí s ničím nepomáhal a naopak, shazoval ji, kritizoval i kvůli nesmyslům, vždycky si našel nějakou záminku. Nesměla bez jeho dovolení nikam chodit, musela hlásit, kam jde, s kým, kdy se vrátí. Několikrát se stalo, že se Ivan náhodou objevil ve stejném obchodě, kam šla nakupovat, nebo ji čekal u autobusu. Několikrát si všimla, že měl v ruce její telefon a notebook a když se ho na to zeptala, ještě na ni vyjel, co to má za debilní dotazy. Dominika byla ochotná kvůli rodině snést cokoliv, nechtěla, aby její děti vyrůstaly bez táty, jako to měla ona. Doma to ale bylo čím dál horší, Ivan se choval hrozně skoro pořád, už byla úplně vyčerpaná… Nevěděla, co dělat. Tak se svěřila kamarádce. Cítila velkou úlevu… Nečekala, že jí kamarádka ve třech bodech nadiktuje řešení, důležitější byl pocit, že na to není sama. Kamarádka jí poradila, ať se k nám objedná…
Dominika byla překvapená, když jsme na konzultaci mluvily o psychickém násilí, kterého se na ní Ivan dopouští. Nikdy nad Ivanovým chováním nepřemýšlela jako nad násilím. Pod pojmem násilí si představovala škrcení, kopání, rány pěstí, nebo třeba pálení cigaretou, ale to, že jí někdo nadává? Jak nám postupem času přiznala, bývalý partner ji napadal především při sexu, ale k několika napadením došlo i v jiných situacích. Věděla, že to není v pořádku a rozešli. Než se z toho vlastně stačila vzpamatovat, přišel ples, setkání s Ivanem a nový vztah. Myslela si, že po fyzických útocích se jí nic horšího stát nemůže. A ono stalo, aniž by na ni Ivan jedinkrát sáhl. Dlouho trvalo, než se Dominika v situaci zorientovala, byla schopná si plně přiznat, co se jí stalo a než jsme se společně pojmenovaly, co se stalo s jejími hranicemi.
V problematice domácího násilí se často bavíme o hranicích. Každá máme nějaké hranice – toho, co je pro nás ve vztazích příjemné či bezpečné. Můžeme si je představit jako zeď kolem sebe. Každá také jinak pohlíží na to, co je pro ni ve vztahu normální a co už je „přes čáru“. Pro některou dívku je verbální násilí to, že jí partner řekne, že je „blbá“ a jiná by tohle za problém nepovažovala. Pro některou je fyzické násilí facka, pro jinou to, že se partner postaví do dveří a nenechá ji projít. Dominika měla vymezené hranice, co se týkalo fyzického a sexuálního násilí, ale už ne ohledně psychického násilí. Vztahem s prvním agresorem byla zraněná a oslabená, její hranice byly narušené, zeď byla narušená. Než si ji Dominika stihla opravit, vstoupil k ní Ivan a zboural zeď úplně.
Dominiku čeká dost velká práce, musí si svoji ochrannou zeď znovu postavit. Uvědomit si, co ve vztahu chce, a co je pro ni nepřípustné. Taky se může víc zamyslet nad tím, jestli u Ivana nezpozorovala nějaké varovné signály, které by jí za normálních okolností varovaly. Řada našich klientek tento proces zvládla, a když znovu potkaly někoho, kdo vykazoval znaky násilnického jednání vůči ženám, využily svou zkušenost a vztah hodně rychle ukončily. To přejeme i Dominice. Ona sama si troufá poradit ostatním dívkám a ženám, které mají zkušenost s násilným partnerem: „Holky, od takových typů fofrem ruce pryč. Nečekejte, že ho změníte. Nezměníte. Bude to akorát horší. Po rozchodu buďte chvíli samy, dejte si čas, srovnejte se do normálu a až budete zase v pořádku, pak hledejte jinýho chlapa.“
Mgr. Petra Suchanová, ROSA – centrum pro ženy, z.s.
Článek byl vytvořen v rámci projektu Stopnasili.cz za laskavé podpory NF AVAST.