Co mohu dělat

Co říkají děti, které žily s domácím násilím:

„Zůstaň klidný – nesmíš se nikdy nechat do toho zaplést.“ (kluk, 12)
„Řekni to někomu, komu věříš.“ (dívka, 8)
„Řekni mámě o svých pocitech, není to její vina.“ (kluk, 10)
„Řekni mámě, ať mluví s někým dalším – jsou tu lidé, kteří umí pomoci.“ (kluk, 11)

Můžeš mít pocit, že musíš něco udělat, aby násilí skončilo, že musíš ochránit mámu. Některé děti křičí, brečí. Násilí se tak nezastaví, jen na chvíli přeruší. Navíc je to velmi nebezpečné: můžeš být zraněn/a.

Nikdy se nepleť do hádek a pranic dospělých. Není to Tvoje věc. Snaž se chránit a případně zavolat pomoc.

Co dělat v nouzi?

Když vidíš a nebo slyšíš násilí mezi rodiči, tak máš strach a nebo vztek a chceš násilí zastavit. Ale pozor! Připlést se doprostřed konfliktu a chtít rodiče zastavit je nebezpečné. Můžeš být zraněn/a. Proto zůstaň co nejdále od násilí!

Jestliže je násilí skutečně zlé, je velmi důležité, abyste ty a nikdo další doma nebyli zraněni.

Je několik možností jak zůstat v bezpečí a ochránit se před násilím:

  • Vyhni se násilí – zůstaň co nejdál od násilného boje.
  • Najdi si bezpečné místo. Pro někoho je to vlastní pokojíček, postel, skříň či jakákoli skrýš. Ukryj se na bezpečném místě doma nebo blízko a řekni svým bratrům a sestrám ať se také skryjí. Bezpečné místo je jakékoli místo doma, kde se neděje násilí.
  • Můžeš jít i k sousedům nebo dalším dospělým, kterým věříš: řekni jim, co se stalo.
  • Pokud je velké riziko, že bude někdo zraněn a chceš, aby násilí někdo zastavil a jestliže máš možnost telefonovat, zavolej na linku 158 policii nebo tísňovou linku 112 pro pomoc. (Řekneš své jméno, adresu a co se doma děje. Budou se ptát, zda je někdo zraněn.)

Když pomine nebezpečí útoku:

  • Zkus promluvit se svojí mámou a řekni jí, jak se cítíš. Tvé mámě to může pomoci porozumět, jaké to pro tebe je a společně můžete hovořit o tom, co je možné změnit. Pokud nezačneš sám/sama o násilí hovořit, o tom co tě trápí, dospělí mohou mlčet.
  • Řekni někomu z rodiny o tom, co se doma děje. Může to být babička, děda, strýček, teta nebo starší bratr, sestra, bratranec, sestřenice. Jestli chceš, můžeš je požádat, aby promluvili nejprve s mámou za tebe, jestliže se na to sám/sama necítíš.
  • Mluv s dospělými, které máš rád/a o tom, co se děje doma. Může to být učitelka, zdravotní sestra nebo doktor, přítel rodiny, soused nebo přátelé mámy a táty.

Jestliže ti první nebo druhý člověk, se kterým mluvíš, nedokáže pomoci, nevzdávej to, dokud nenajdeš někoho, kdo tobě a tvé rodině může pomoci cítit se bezpečně a šťastně.