Obvykle je okolí zmatené, proč žena, která zažívá ponižování, zesměšňování, křik, urážky, někdy i facky či bití, nemá odvahu ukončit vztah s partnerem. Těch důvodů může být pochopitelně velké množství.
Láska, závislost, nemoc, děti, víra, ekonomické důvody, strach z neznámé budoucnosti. To co udržuje oběť ve vztahu, je vytěsňování zraňujících okamžiků, očekávání, že se vztah zlepší. Oslabená žena věčným napětím, co bude, co se stane, v jaké náladě se partner vrátí domů, stále doufá, že bude zase líp, partner se omluví, někdy pláče a sděluje, jaké on měl dětství – despotického otce.
Do začarovaného kruhu v důsledku dlouhodobého stresu, napětí a nevyspání se přidružují psychosomatické nemoci a postupně i ty duševní – ve formě úzkosti, deprese.
Síla cokoliv udělat se tak zmenšuje. Rozumově žena (i když je to oběť a nechci toto slovo používat, protože je silná, že tohle vůbec ustojí) ví, že je zapotřebí řešit vztah, jít k psycholožce, psychiatrovi… Jenže násilný partner, muž s osobnostní poruchou, si nikdy nepřizná, že má problém. Vždy dá ženě označení, že je ona „psychicky labilní, hysterická – ať se jde léčit ona“.
Pokud je muž zdatný manipulátor a uspokojuje ho deptání své partnerky, nehrajte si na „zachránkyni vztahu“ a myslete na svoji sebeúctu, sebedůvěru, nesnažte se partnera ospravedlňovat (že nebylo uvařeno, uklizeno, děti roztahaly hračky,…. cokoliv dalšího vás napadne).
Máte právo na svoje postoje, pocity, myšlenky. Máte právo na své tělo, své potřeby. Potřebujete místo praní si lehnout a odpočinout ? Máte na to právo. Lehněte si. Vašemu tělo prospěje dobití energie.
Pokud nejde o násilí, v partnerském vztahu je jen porucha komunikace, vzdalujete se a chcete oba pracovat na záchraně vztahu, jděte do rodinné porady.
Ale pokud je ve vztahu domácí násilí (psychické týrání, fyzické, ekonomické, sexuální) nejste za ně odpovědna. Za násilí je odpovědný ten, kdo se ho dopouští. A jsme opět u cesty, co s tím. Jako v kruhu se točí napětí, křik, omluvy, násilí, usmiřování, omlouvání, aby za čas zase došlo na křik, omluvy, násilí, usmiřování, omlouvání…………
Pokud si násilný partner nepřizná problém s násilím, kterého se dopouští, není šance na změnu.
Jak ale nalézt odvahu, sílu z toho odejít?
Předně nejste odpovědna za chování svého muže. Jste zodpovědná za sebe, své děti. I vaše děti potřebují cítit, že maminka se nenechá citově vydírat, ponižovat, bít. Naším postojem dáváme dětem jasně najevo – násilí do vztahu nepatří. Obnovte něco z toho, co by vás naplnilo, dovolilo vám se nadechnout. Máte řadu možností, např. jógu, rekondiční pobyt, psycholožku. Odborníci proti útokům manipulátorů radí hovořit s partnerem v krátkých korektních větách, neuchylovat se k obraně. Vy jste nic neprovedla. Vyhledejte odbornou pomoc a podnikněte první kroky. Začněte o sebe pečovat. Scházejte se s přáteli, kamarádkami. Vraťte se k tomu, čeho jste se ve vztahu dobrovolně (pro klid doma) vzdala – ráda jste zpívala, tančila, malovala, hrála, sportovala? Obnovte opět své zapomenuté radosti. To vše vám pomůže se nadechnout, a postupně naplnit ztracenou rovnováhu a suverenitu.
V některých případech, kdy násilí ohrožuje ženu na zdraví, životě, je na místě pobyt v utajeném azylovém domě ROSA, který je bezpečným a klidným zázemím. Odborné sociální pracovnice, psycholožka, stojí za týranou ženou, provází ji, pomohou ji nalézt ztracenou sílu i jí pomohou s právními kroky.
Máte právo na život bez násilí, máte právo být samy sebou.
Marie Vavroňová, ředitelka, ROSA – centrum pro ženy, z.s.