Tak už to musím vyprávět znovu. Poté, co to chtěla slyšet policajtka, doktorka, pak znovu policajtka, rodiče, tak teď je to psycholožka. Chce to dokonce písemně. Tak jo. Naštěstí mám nějaký prášky, tak to snad zvládnu… a třeba to fakt pomůže, i když o tom pochybuju… mně už nepomůže nic. Leda poslední rána z milosti.
Se Zdeňkem jsem se seznámila přes Facebook. Komentovala jsem trailer k novýmu dílu Star Wars na fanouškovské stránce a jemu se líbil, stejně jako se mu líbila moje profilovka, kde jsem v kostýmu princezny Leiy, tak mi napsal. První téma hovoru vyplynulo hned a další přicházely úplně samy. Pořád si bylo o čem psát, Zdeněk byl zábavnej, měl přehled o novinkách v muzice i filmech. Po pár dnech intenzivního psaní Zdeňka napadlo, že bysme spolu mohli zajít v sobotu do klubu. Přiznám se, že se mi naše dopisování tak líbilo, že bych u toho ještě chvíli zůstala, ale pak jsem si řekla, že škoda promarnit takovou příležitost. Chtěla jsem, aby se mnou do toho klubu šla i Soňa, moje nejlepší kámoška, ale ta to odmítla s tím, že nebude křenit. Chtě nechtě jsem tenhle argument vzala. Rodičům jsem její áčko samozřejmě zatloukla, protože by mě nepustili.
V sobotu večer jsem byla nachystaná a trochu nervózní. Nastoupila jsem před rodiče a dostala tradiční kázání. Do deseti být od Soni zpátky, nevracet se sama, ale zavolat tátovi, aby pro mě přijel, nepít, nekouřit, bla bla bla… Vůbec jsem mámu neposlouchala. Už jsem tyhle moudrý rady slyšela milionkrát. Pochybuju, že je vůbec někdo poslouchá. Všechno jsem odkývala a běžela na tramvaj. Klub, kam mě Zdeněk pozval, nešlo nenajít. Hukot bylo slyšet o dvě ulice dál. Nejsem zrovna ustrašenej typ, ale pravdou je, že jsem se skoro bála vejít dovnitř. Chvíli jsme se tam se Zdeňkem hledali, ale nakonec se našli. Se Zdeňkem přišlo zklamání, teď už jsem schopná si to přiznat. Vůbec nebyl takový, jak působil přes Messenger. Choval se namachrovaně, hned se na mě vrhal… Táhlo to z něj, že jsem mu první pusu málem oplatila šavlí. V duchu jsem se zasmála představě, jak by se asi tvářil, ale to byla poslední rádoby legrační věc za celý večer a pro mě možná na dlouhou dobu.
Tancovali jsme, Zdeněk odbíhal k baru. Dost pil a snažil se, abych pila taky. Většinou se mi povedlo se z pití nějak vymluvit, ale pár panáků jsem si přece jen dala. Zdeněk si dovoloval víc a víc, ale já si chtěla spíš povídat, o filmech, jako když jsme si psali. Přemluvila jsem ho, abysme šli ven. Zdeněk navrhnul, abysme si povídali v autě, který měl nedaleko. Než zmrznout venku, proč ne. Jakmile jsme dosedli, tak ale nastartoval a vyrazil z ulice. Když jsem chtěla, aby zastavil, jen se smál a zamkl. Dojeli jsme někam k lesu a mě začalo rychle docházet, že jsem v opravdovým průseru. Chtěla jsem zavolat tátovi, ale tak se mi třásly ruce, že mi mobil vypadl z rukou a zapadl pod sedadlo.
Co se dělo pak? Vážně to musím znovu popsat? No tak jo… Zdeněk sklopil moje sedadlo a začal se po mně sápat, trhal ze mě oblečení. Bránila jsem se, ale ruce mi spoutal bezpečnostním pásem. Křičela jsem, prosila, ať toho nechá, ale tomu se akorát smál. Když už mu to moje žadonění lezlo krkem, dal mi pár facek. Potom mě znásilnil. Strašně to bolelo. Myslela jsem, že to nepřežiju. Už jsem se ani nebránila, nemělo to smysl. Měl mnohem větší sílu. Akorát jsem se modlila, aby to už skončilo. Když Zdeněk skončil, beze slova odemkl a vyhodil mě z auta. Moje věci mi hodil na hlavu a odjel. Odjel. Schoulila jsem se do klubíčka a chtěla umřít.
Další události mám trochu v mlze. To, co mi Zdeněk udělal, si pamatuju do posledního detailu a pak mám výpadky paměti? Jděte do prdele s takovou spravedlností… Tak to zopakuju tak, jak mi to říkala máma. Poraněnou a podchlazenou mě našel Punťa nebo Max nebo Žeryk nebo jak se ten čokl jmenoval. Vzápětí mě našla jeho panička a ta zavolala rychlou a policajty. Následovalo vyšetření v nemocnici, výslech na policii. Přijeli rodiče. Máma vyděšená k smrti. Táta tak vážnej, jak jsem ho v životě neviděla. Byli taky něčím nadopovaní, aby se nezhroutili. V tom jsme na tom stejně. Všichni teď frčíme na nějakejch prima tabletkách, abysme si to nešli rovnou hodit. Je mi to strašně líto. Všechno. Je mi líto sebe, našich, možná i tý pani, co mě našla v lese polonahou, protože měla zkaženou neděli. Je mi líto, že jsem Zdeňkovi odepsala, že jsem s ním někam šla, neposlechla mámu, neutekla dřív a někdy i toho, že jsem se vůbec narodila. Zdeňkovi hrozí tři až deset let. Počítám, že mu dají trest ve spodní hranici, půlku mu odpustí za dobré chování… Tak bude za chvíli venku. Doufám, že mu spoluvězni daj co proto. Jestli si něco přeju, tak aby shnil v pekle.
Alice prožila to nejhorší, co se mladé dívce mohlo stát. Nejedná se o typický příběh partnerského násilí, u Alice se Zdeňkem těžko můžeme hovořit o partnerském vztahu, když se prakticky neznali. Přesto stojí za to takový příběh zmínit. Můžeme se společně podívat na to, co mohla Alice udělat jinak. Zdůrazňuji, že následující rozbor nemá nic společného se snahou obvinit Alici, že si za to vlastně může sama. Vinu nese jen Zdeněk, na takové jednání neměl žádné právo. Alicino jednání nebylo nejopatrnější, ale i tak se jí to nikdy nemělo stát.
Všude se pořád opakuje, že navazování vztahů přes sociální sítě není bezpečné, stejně máme často pocit, že varování jsou přehnaná, že se nám nic nemůže stát. Pravdou stále zůstává, že nikdy nevíme, s kým si doopravdy píšeme. Dají se samozřejmě zvolit i lepší místa na první setkání, než je klub, natož tam jít sama. Proti všem zásadám bezpečnosti je sednout si k cizímu člověku do auta nebo pít nápoj, který nám donese. Znovu opakuji… to, že jednání Alice nebylo bezpečné, neznamená, že si za znásilnění může. Veřejnost má tendenci obviňovat oběť trestních činů ze „špatného“ chování, které má daný trestný čin podmínit. Je těžké žít s vědomím, že obětí se můžeme stát i když se chováme „správně“. Máme jen omezené možnosti, jak se chránit. A je dobré je maximálně vyčerpat. Alice si teď bude do konce života vyčítat, že se nechránila víc.
Mgr. Petra Suchanová, ROSA – centrum pro ženy, z.s.
Článek byl vytvořen v rámci projektu Stopnasili.cz za laskavé podpory NF AVAST.
