Nejčastější otázkou pro oběti násilí je: „Proč vztah neukončí, proč s ním zůstává?“ Tato otázka ukazuje neporozumění dynamice násilí. Stejně tak obviňuje oběť, a to tím více, že často následuje odpověď „Musí se jí to líbit“. Správně otázka zní: „Proč jí týrá? Proč ho nic nezastaví?“
Chlapci obvykle nezačnou rovnou a zostra bitím své přítelkyně. To většinou přijde až po období verbálního a emocionálního násilí: snižují jí, říkají, že Je „…hloupá, tlustá, odporná…“, útočí na její sebevědomí. V době, kdy začne fyzické násilí, je už její sebevědomí vážně poškozené. Když už si neváží samy sebe, je pravděpodobnější, že budou akceptovat fyzické násilí. Když si už sebe sama neváží, když je její sebevědomí zlomeno, je pro ni mnohem těžší vztah opustit.
Je mnoho důvodů, proč neopustí násilný vztah. Násilí totiž není trvalé, ale přichází v cyklech s periodami „líbánek“ po násilné epizodě, když násilník s dárkem nebo kyticí růží v ruce říká: „promiň, už se to nikdy nestane“. Oběť ho většinou příliš miluje – chce aby skončilo násilí, ne vztah. Myslí si, že partnera může změnit. Pak je tu ještě tlak okolí. Dívky si myslí a cítí to tak, že jsou v lepším postavení, když mají vztah. A páry mají obvykle stejné přátele, „a to je máme navždy opustit“? Co když mi nebudou věřit? Co když budou s ním? Zůstanu bez přátel? Chlapci, kteří se chovají násilně v soukromí, se totiž mohou jevit pro okolí jako milující, pečující a klidní. A také mohou cítit hanbu, kterou jim dá okolí najevo, když připustí, že jsou oběťmi násilí.
Ženy a dívky zůstávají v násilných vztazích z mnoha důvodů. Nezůstávají, protože chtějí být týrané. Mohou věřit:
- že násilí je jen dočasné
- že s oddaností a láskou ho mohu změnit
- jeho slibům že už se to nebude opakovat
Ženy mají tendenci zapřít, minimalizovat prožité násilí. Často věří svému násilníkovi, když jí říká, že násilí je „její vina“, začnou věřit, že svého partnera vyprovokovaly tak, jak jim říká. Paradoxně pak hledají chybu v sobě. Navíc se tu často mísí bezmoc a strach. Mladé dívky, které ještě nemají žádnou zkušenost se vztahem, se stydí. Mnoho dívek a žen nechce vztah ukončit, chtějí ukončit jen násilí. Hlavním faktorem je STRACH. Mnoho dívek a žen věří hrozbám násilníka. Věří, že je zabije, když odejdou.
PROČ ZŮSTÁVAJÍ ?
Důvody mladých dívek:
- Strach z osamění, stud.
- Strach z reakce okolí.
- Strach z reakce partnera.
- Bezmoc a ochromení.
- Zejména na střední škole je společenský status složitě spojován se vztahy. Opustit vztah, dokonce i když je násilný, může způsobit, že se cítí, jako když ztrácejí neoddělitelnou část identity. Mohou si myslet, že je lepší být v násilném vztahu, než v žádném vztahu, mohou mít strach, že když se rozejdou, přijdou i o přátele.
- Jsou zamilované a chtějí, aby skončilo jen násilí, nikoli vztah.
- Mají pocit, že nikdo násilníkovi nerozumí tak, jako ony.
- Mohou mít strach z potrestání, pokud na to přijdou rodiče, že je nenechají dlouho se s někým scházet. Touží po nezávislosti na rodičích.
- Ještě neprožily jiný zdravý vztah, aby mohly srovnávat a také nejspíš viděly násilný model chování doma. Myslí se, že toto je to „být zamilován“, že to ke vztahu patří.
- Mohou žít v rodině, kde se takové věci „nestávají“.
Důvody žen v partnerském vztahu či manželství, kde jsou již vazby díky ekonomické závislosti a případně společným dětem mnohem silnější:
- ekonomické (limitovaná hotovost, žádný přístup k bankovnímu účtu, ekonomická závislost, strach z chudoby)
- tlak společnosti, rodiny (očekávání rodiny zůstat vdaná za každou cenu, rodiny popírající násilí, rodina jí obviňuje za násilí, náboženství zakazuje rozvod)
- cítí vinu sama (vina z rozpadu vztahu, vina že si vybrala násilníka, pocity osobního selhání, strach z nezávislosti, osamělost)
- starost o děti (hrozby únosem dětí, hrozba zneužití dětí, jak se sama budu starat o děti, výhrůžky, pokud žena oznámí násilí nebo bude chtít odejít, ukončit vztah, rozvést se, partner jí připraví o děti, dostane je do péče a žena už je neuvidí)
Mgr. Martina Hronová, ROSA – centrum pro ženy, z.s.