Prosím, ať to není nový mobil, prosím, ať to není nový mobil… zaříkávám v duchu dárek zabalený do ozdobného papíru poté, co mi ho Milan předal. Já nechci, nechci, ať je to cokoliv, ale ne nový mobil… Moje prosby nebyly vyslyšeny, což mi dochází ve chvíli, kdy z papíru vykoukne krabička s jedním z nejnovějších a nejdražších telefonů, které jsou k dostání. “Co mu říkáš, líbí se ti?” okamžitě se ptá Milan. Mechanicky roztahuju pusu do úsměvu a odpovídám, že ano, líbí. Už dávno jsem se naučila že na můj skutečný názor se mě neptá. Neptá se mě na něj v soukromí a neptá se mě na něj ani před dvěma desítkami svých přátel, se kterými dnes slavím svoje narozeniny. “Pak ti ukážu, jaký tam máš funkce a aplikace. Neboj, nebudeš muset nic instalovat, všechno jsem ti tam nastavil. Ty přece, miláčku, nejsi technický typ…” Křečovitě držím úsměv, což je zjevně to jediné, co si dokážu nainstalovat, a radši odvracím pohled, zatímco se Milan se svými přáteli žoviálně rozvíjí téma ženské neschopnosti co se týká využívání technických vymožeností.
Ano, slavím s jeho přáteli, protože svoje přátele už skoro nemám. Zbyla mi jediná kamarádka, a to jen díky tomu, že je to zároveň moje kolegyně. Kdybychom se nevídaly v práci, asi už bych o ni taky přišla. Pravděpodobně by mi stejně jako u ostatních mých blízkých lidí bylo vysvětleno, co je na ní špatně a proč není vhodné, abychom se vídaly. Tenhle opakující se vzorec bohužel vidím až teď, když jsem spoustu vazeb přetrhala. A proč vlastně? Abych měla klid. Jenže toho jsem i přes mnohé ústupky nedosáhla.
Přestože oficiálním důvodem setkání je oslava mých narozenin, nikdo si mě nevšímá, všichni visí očima na Milanovi. Posbírám novotou zářící mobil, skleničku a načatou láhev vína a přesouvám se do rohu kožené sedačky, která je od Milana co nejdál. Popadla mě melancholie a chci vzpomínat. S Milanem jsme se setkali na firemním večírku a aspoň z mojí strany to byla láska na první pohled, jakou jsem do té doby nezažila. První noc jsme strávili spolu, během tří týdnů spolu začali bydlet a po třech měsících jsme měli malou romantickou svatbu na Lipně. Milan byl charizmatický, zábavný, staral se o mě a já neměla důvod nevěřit, že jsem potkala toho pravého. Pocit absolutní exkluzivity našeho vztahu Milan úspěšně živil, tvrdil, že chce být jen se mnou a pokud nám to má vydržet, musím to přece cítit stejně. Taky tvrdil, že před sebou nesmíme mít žádná tajemství, že si musíme vždycky všechno říct.
Pod vlivem zamilovanosti jsem spoustu varovných signálů přehlédla, např. když mě vzal poprvé do svého bytu. Připadala jsem si trochu ve sci-fi filmu, když si odemykal otiskem prstu a kontroloval kamery, které měl v bytě. V každé místnosti byla minimálně jedna a záběry z nich mohl průběžně kontrolovat na telefonu. Velmi rychle mi v zájmu mého bezpečí nainstaloval sledovací aplikaci do telefonu a najednou věděl o každém mém kroku. Díky sdílené kreditce zase věděl o každé mé platbě. Díky kamerám věděl, co dělám doma. Kamery dokázaly odhalit neznámou tvář, takže pokaždé okamžitě věděl, když jsem si domů přivedla kamarádku. Následovalo tolik trestů, že jsem podobné nápady rychle přestala realizovat.
Nový telefon bezpochyby znamená další pokrok v kontrole nad mým životem. Telefon dostanu už s jím vybraným PIN kódem, takže se dostane do telefonu kdykoliv bude chtít a stejně tak do všech aplikací. Ztratím poslední zbytky soukromí.
V Informačním a poradenském centru ROSA bylo za rok 2023 aktivně příchozích 337 klientek. 85% z nich zažilo ze strany násilného partnera kontrolující chování.