Na SOS linku ROSA pro ženy oběti domácího násilí 602 246 102 zavolala žena, byla rozhořčena a začínala hovořit naštvaným hlasem, že neví – jestli jí vůbec na této lince někdo pomůže. Popisuje situaci, že je již v důchodovém věku, je jí přes 80 let, pracovala dříve jako zdravotní sestra.
Byla zvyklá pomáhat, proto jí nepřišlo divné, starat se i o svého staršího muže. Ten je již také v důchodovém věku, ale celý život se choval dost agresivně, často křičel, nikdy jí ale neuhodil. Bohužel v poslední době se dopouštěl i takového násilí. Pro paní Alžbětu to byl šok, když do ní jednou strčil, pak ji i uhodil, omlouval se pak, že je to tím, že mu není dobře.
Posléze se při vyšetření zjistilo, že trpí zhoubným nádorem. Paní Alžběta ho litovala a snažila se mu pomoci ve všem. Po operaci vše dobře dopadlo a situace byla zase jako dříve, jen s občasným křikem a nadávkami. Její manžel ale vše snášel špatně dokonce spolykal nějaké prášky na depresi, dostal se na psychiatrii, kde ho zachránili a brzy opět propustili.
Bohužel se jeho ataky opakovaly, jednou ve vzteku zdemoloval byt, házel s věcmi, až jí jedna židle zasáhla a zranila. Paní Alžběta to nikomu neřekla, styděla se, „ta ostuda“.
Seniorka byla zoufalá ze situace, násilí v rodině nechtěla řešit, ale bála se i budoucnosti, protože tušila, že se situace bude zhoršovat, děti bohužel neměli.
Ptala jsem se, co jí přimělo, že zavolala? Poslední kapkou bylo to, že její manžel ve vzteku, možná z bolesti, neví, na ní chrstnul polévku a začal se chovat divně. Její muž odmítal někam chodit k lékaři na kontroly, měl strach, že by ho znovu hospitalizovali v nemocnici na psychiatrii. Paní Alžběta sdělila, že už víckrát někam volala, všichni jí odmítli, že má přijít osobně nebo doporučili při agresi volat policii linku 158. Na to ale neměla sílu.
Ženu jsem podpořila, že ji chápu, že je pro ni situace velmi těžká, ale její muž, ač nemocný, nemá právo a ani žádnou omluvu pro to, aby se tak choval. Její vina to rozhodně není. Potřebují pomoci oba. Paní bylo doporučeno obrátit se na jejich obvodní lékařku a na sociální pracovnici, kde u nich mohou udělat šetření. Řešením by mohlo být zajištění pobytu v Domově pro seniory či v bytě s pečovatelskou službou, kde by byla především zajištěna zdravotní péče, následná pomoc, ale také její bezpečí. Předala jsem jí i kontakt na Život 90 a Senior linku, pokud by potřebovala i mimo tuto naši bezplatnou linku ještě něco probrat.Paní Alžběta se po delším rozhovoru zklidnila poděkovala za vyslechnutí i rady, jak situaci řešit.
Po půl roce mě potěšila zpráva od paní Alžběty, že se u nich situace zklidnila, především proto, že opravdu měli štěstí a získali možnost a místo v jednom z pečovatelských domů. Pomohla jim s tím i jejich lékařka, které se svěřila s celou situací i s agresivitou svého muže. Moc jí pomohlo i vědomí, že to není její vina a že jsou přeci jen hodní lidé, kteří jim pomohli.
Zdena Prokopová