Nejméně každá desátá studentka v ČR ve věku 17 – 22 let už zažila násilí ve vztahu. Třetina teenagerů zná nejméně jednoho studenta nebo studentku, kteří byli obětí násilí ve vztahu. Podle zahraničních výzkumů si 81 % rodičů si myslí, že násilí ve vztahu není problém. Většina rodičů (54 %) připouští, že nehovořili se svými dětmi o násilí ve vztahu.
Většina teenagerů se nerada svěřuje rodičům a dalším dospělým nebo i vrstevníkům s napadením, sexuálním zneužitím, znásilněním. Mají strach, že jim bude to, co se událo, kladeno za vinu. Mají strach z kritických poznámek, posměšků, nedůvěry.
Mnohé oběti si velmi často dávají vinu samy sobě: „Neudělala jsem… a tak si za to můžu sama.“ Rodiče, vychovatelé a další, komu se mladí lidé svěří, musejí vždy zdůraznit, že v každém případě je vždy vinen jen a jen pachatel. Teenageři musejí vědět, že mají okolo sebe lidi, ke kterým se mohou s důvěrou obrátit. Dospělí se jim musejí naučit podat pomocnou ruku bez jakýchkoli výčitek či mentorování („Vidíš já jsem ti říkala…!“ )
Se svými dětmi musíme hovořit o vztazích. O zdravých vztazích, jak je rozvíjet, jak rozpoznat násilí a jak se mu bránit. Záleží i na tom, jaký druh rolí a chování svým dětem předáváme. Je velká pravděpodobnost, že vaše dítě s někým chodí – možná je vztah vážnější, než si myslíte. Tři čtvrtiny studentů mezi 17 – 22 lety v ČR a 89 % teenagerů ve světě mezi 13 a 18 lety už mělo nějaký vztah. A každý třetí teenager zažívá ve svém vztahu násilí. I když se vám to může zdát jako nevinná „dětská láska“, tyto vztahy mohou být neuvěřitelně intenzivní. Vaše děti jsou velice zranitelné násilím – mnohem více než dospělí. I když se vám to třeba nelíbí, že má vaše dítě romantický nebo sexuální vztah, musíte svým teenagerům rozumět a akceptovat realitu. Nezalekněte se tématu násilí ve vztahu a komunikujte s dítětem.
Vztahové násilí je častěji vnímáno jako „záležitost dívek“ a mnoho rodičů chápe nutnost hovořit se svými dcerami o tom, jak si zajistit bezpečí. Ale každý násilný vztah má oběť a násilníka – a většinu násilníků tvoří muži. Důležité je hovořit se syny o zdravých vztazích právě tak, jak hovoříme se svými dcerami.
Když dojde k násilí ve vztahu, často reagujeme, až když se událo. Je nutné se ale zaměřit na prevenci násilí ještě dříve, než začne. Všichni, kdo mají vliv na mladé lidi (rodiče, přátelé, učitelé, poradci), musejí hovořit o násilí, zejména když vidí, že chlapci mají tendenci používat kontrolující chování ve vztahu se svou přítelkyní. Důležitou roli mají rodiče dospívajících synů. Pokud mají podezření, že jejich syn týrá svou přítelkyni, je důležité, aby problém se synem otevřeli a pojmenovali. Je důležité hledat řešení a pomoc co nejrychleji.
Jak s teenagery hovořit?
- Nikdy s nimi nehovořte před druhými lidmi. Vytvořte příjemné pohodové prostředí pro oba.
- Váš rozhovor má dva cíle. Prvním je užitečná komunikace – chci podpořit své dítě a potvrdit, že jsem dobrý zdroj – ne soudící posluchač. Druhým je dát dítěti reálné strategie pro efektivní řešení problému. Nikdy nedojdete k druhému cíli bez prvního.
- Sdílejte vlastní zkušenosti, speciálně ty, kde jste udělali chybu a poučili jste se. Třeba když jste byli ve stejném věku. Vyhněte se hovoru o své nedávné zkušenosti. Oni teď potřebují rodiče – ne přítele.
- Vaše děti chtějí někoho, kdo je bude poslouchat, ne někoho, kdo bude řešit jejich problémy za ně.
- Když začínáte hovor, začněte spíše všeobecnou otázkou. Pokud rovnou vyslovíte dotaz na násilí, můžete počítat se zápornou reakcí. Ptejte se bez pocitů viny či vzteku. Pak poslouchejte.
Povídáte si se svými dětmi?
Mluvíte s dětmi o vztazích? O tom, jaký je rozdíl mezi tím někam si spolu vyjít a být k někomu vázán? Jak dlouho spolu páry teenagerů zůstávají? Mají k sobě nějaké závazky? Hovoří děti mezi sebou o svých pocitech k příteli/přítelkyni? Jsou nějaké věci, které kluci chtějí a dívky ne? Jestliže si váš teenager myslí, že po týdnu chození jsou dva lidi svázáni po zbytek střední školy, pak se můžete nenápadně zmínit o tom, jak dlouho trvá, než jsou si dva lidé emocionálně a intimně blízcí. Můžete také zjistit, že má váš teenager jiné představy o rolích žen a mužů. Pokud chcete, aby se váš teenager otevřel, zkuste uvést příklady. Na nich máte šance definovat „násilné chování“ a „násilí“ a srovnat svou definici s definicí vašeho teenagera. Můžete být překvapeni, jak se vaše pohledy budou lišit.
Varovné signály
Rozhoduje váš syn ve svém vztahu o všem, počínaje tím, jaký film uvidí a kam půjdou? Má zastaralé představy o genderových rolích, které podceňují ženy ? Slyšeli jste ho napadat, kritizovat nebo hrozit své přítelkyni? Nikdo nechce nálepkovat vašeho syna jako násilníka, ale nedívejte se stranou, když zachytíte varovné signály.Není snadné rozpoznat násilí ve vztahu. Násilník bývá překvapivě často pro okolí a speciálně pro rodiče přímo okouzlující.
Na co dát pozor:
- Dcera omlouvá jeho chování.
- Dcera ztratila zájem o aktivity, které měla dříve ráda.
- Přestala se scházet s přáteli a rodinou a je více a více izolovaná.
- Když jsou spolu, on ji nehezky oslovuje a snižuje ji před ostatními.
- Její partner se chová extrémně žárlivě, když si jí někdo všímá, speciálně jiní kluci.
- On říká vaší dceři, že vy, (její rodiče) ji nemáte rádi.
- On ji neustále kontroluje, volá a snižuje, chce vědět, s kým a kde byla.
- Ona příležitostně zmíní jeho násilné chování, ale odbude to, vysměje se tomu jako vtipu.
- Vidíte projevy násilí, udeření, ničení věcí.
- Ona má nevysvětlitelná zranění nebo vysvětlení, která nedávají smysl.
Stopy indikující zkušenost s násilím
- fyzické stopy po násilí
- záškoláctví, zanechání studia
- rychlé změny nálad a a změny chování
- užívání drog a alkoholu
- smutek a lhostejnost
- izolace
Pokud se vám dcera svěří
Jak budete reagovat, jestliže vám dcera řekne, že ji její přítel bije a napadá? Vaše rodičovské instinkty vám asi řeknou, že to zastavíte sami, půjdete mu to oplatit a zbijete ho také? Nebo můžete cítit vinu, obviňovat se, že jste neviděli problém dříve a že jste nevychovali dceru, aby byla silná a imunní k takovému nebezpečí. Než uděláte nějakou akci: STOP. Naberte dech a pamatujte si, o koho tu jde – ne o vás, ale o vaši dceru. Dejte dceři najevo, že je milovaná. Řekněte jí: „Jsem ráda, že jsi mi to řekla. Děkuji, že jsi se na mě obrátila. Můžeš mi to říci kdykoli.“ Počítejte s tím, že ukončení vztahu nějaký čas trvá a může být ještě těžší, pokud došlo k násilí. Ačkoli to můžete cítit jako frustrující, nezakazujte jí vidět přítele. To by spíše znamenalo, že se vám přestane svěřovat s problémy. Ona je ta, kdo se musí oddělit ze vztahu, ne vy. Zeptejte se jí: „Co můžeme udělat, abychom ti pomohli?“ Otázka nemusí mít odpověď, ale dcera potřebuje cítit podporu. Případně jí pomozte najít poradenství specializující se na násilí ve vztahu a pokračujte v podpoře: buďte milující, otevření a nesuďte.
Když se vám svěří syn
Jestliže se vám syn svěří s tím, že se dopouští násilí ve vztahu, potřebuje také podpořit. Je to stejné jako s dcerou, dejte mu najevo, že jej milujete a nemyslíte si, že je „strašný člověk“. Buďte ale pevní v tom, že mu dáte jasně najevo, že své chování musí změnit. Nabídněte mu, že najdete někoho, kdo mu poskytne poradenství. Ptejte se a poslouchejte, proč si myslí, že do vztahu vnesl násilí. Část odpovědnosti může být i na vás, pokud jste mu vštípili myšlenky o mužích a ženách, které mohly mít vliv na jeho násilné chování. Dejte mu najevo, že za vámi může přijít a hovořit kdykoli beze strachu z potrestání.
Co můžete ještě udělat pro své děti?
Dívky a chlapci se nerodí s tím, že vědí, co je správné a špatné chování. Jsou to rodiče, kdo jim může pomoci nastavit určité hranice realistických očekávání pro události, jako jsou schůzky, vztah, rande, ještě než skutečně začnou. Záleží ovšem na tom, jaké modely a vzkazy dětem předáváte. Zamyslete se nad tím, čeho si ceníte ve vztazích. Co očekáváte, že dělají muži a ženy. Jak se mohou lidé chovat, když s něčím nesouhlasí? Jak se dělají rozhodnutí ve vztahu? Jak může být moc rozdělena mezi dva lidi? Zejména mladé dívky (i ještě než jim je –náct) se dívají na schůzky velmi romanticky. Doufají, že jejich vztahy budou naplněny jen s potěšením a štěstím jejich partnera. Podpořte jejich očekávání, ale buďte realističtí a mluvte i o špatný věcech, které se mohou stát. Předejte jim jasný vzkaz: násilí nelze nikdy akceptovat.
Proč mě moje dcera neposlouchá?
Násilí v teenagerských vztazích spočívá v kontrole, stejně tak jako ve vztazích dospělých. Je mnoho důvodů, proč není snadné vztah ukončit. Je třeba vzít v úvahu dynamiku násilného vztahu: příčinou násilí je moc a kontrola, kterou partner uplatňuje ve vztahu, žárlivost, jeho nejistota, zlost, malé sebevědomí. Vaše dcera zůstává, protože se může cítit s partnerem svázána, žije stále v naději, že se věci zlepší, že „láska vše překoná“ nebo že ji partner nenechá odejít, ublíží jí, bude ji pronásledovat. Může mít malou sebedůvěru, pocit, že je chycená v pasti.
- Popovídejte si s ní, poslouchejte, ale nesuďte ji, ani jí nenařizujte vztah ukončit. Musí ukončit vztah sama.
- Nehledejte za ni řešení, ale nabídněte se, že jí pomůžete případně vyhledat pomoc v odborném centru.
- Pokud budete naléhat na ukončení vztahu, dcera s vámi může přestat komunikovat, může vzdorovat a přestane se vám svěřovat.
- Potřebuje cítit vaši podporu. Podělte se o svou obavu klidným a konstruktivním způsobem.
- Respektujte její volbu a v každém případě jí nechejte dveře otevřené…
- Pokud se pokouší vztah ukončit, pomozte jí vytvořit bezpečnostní plán.
- Řešte svou frustraci tak, aby dceru nezasáhla.