Riziko stát se obětí trestného činu se týká nás všech. V roli oběti reagujeme různě, i banální delikt může člověka vážně emocionálně poškodit. Navíc zločin tak či onak poznamenává nejen přímou oběť, ale také její blízké. Z pohledu okolí se oběti často chovají naivně či nerozumně. Proč zůstává týraná žena v partnerském svazku? Je možné, že následky zločinu se u oběti projeví opožděně a že oběť dovede dlouho i před blízkým okolím skrývat, že je zneužívána či týrána? Na tyto a další otázky hledá odpověď publikace Viktimologie pro forenzní praxi (Portál, 2014). Nabízí prakticky využitelné poznatky ze současné viktimologie, chce rozšířit povědomí o tom, co prožívají oběti kriminálních činů, a přispět k lepšímu pochopení, proč se osoby poškozené zločinem chovají právě tak, jak se chovají. Doc. PhDr. Ludmila Čírtková (policejní psycholožka, dlouhodobá poradkyně pro oběti trestných činů a soudní znalkyně zaměřená na viktimologické expertízy) seznamuje s paradoxy primární viktimizace (naučenou bezmocí, stockholmským syndromem), s klíčovými momenty viktimizace, percepcí a deklarací u znásilnění, stalkingu, zabývá se sekundární viktimizací – přenášením viny na oběť, shrnuje posttraumatické reakce obětí, jejich projevy, zabývá se otázkou, jak zabránit viktimizaci oběti při znaleckých posudcích, posuzováním výpovědí traumatizovaných obětí, jež jako obranné mechanismy používají vytěsnění a disociaci. Publikaci najdete zde.