S násilím ve vztazích má zkušenost více než každá desátá studentka. Potvrzují to opakované statistiky o.s. ROSA. Varující ale je, že studenti projevy násilí nevnímají vždy jako násilí. Skutečnost „ano, zažil/a jsem násilí ve svém vztahu“ označili v roce 2006 a 2011 jen každá dvacátá studentka a žádný student, v letošním roce jen jeden student a žádná studentka. Přitom z dalších odpovědí je patrné, že násilí zažili: téměř každá desátá byla uhozena, téměř každá desátá měla strach, že bude uhozena, třetina se cítila omezována. Přes deset procent studentů ve vztahu přiznává, že udělá cokoli, jde i proti svým přáním, jen abych vyhověl/a partnerovi/partnerce. Z chlapců odpověď „byl jsem uhozen“ uvedl v roce 2013 zatím 1 student.
Podle zahraničních statistik má každá třetí studentka střední školy zkušenost s nějakou formou násilí ve vztahu a 40 % dívek ve věku 14 až 17 let říká, že zná někoho ve svém věku, kdo byl udeřen nebo bit přítelem. Průzkum mezi studenty uvádí, že znásilnění na schůzce představuje 67 % všech sexuálních útoků, 38 % znásilněných žen na schůzce byly mladé ženy ve věku 14 – 17 let. Více než polovina mladých žen (68 %) znala toho, kdo ji znásilnil – byl to její přítel, kamarád, známý.
Statistická data o.s. ROSA, 2013
V roce 2013 byla sonda realizována mezi studenty pražských středních škol ve věku 15 – 24 let, projekt pokračuje, k 13.11.2013 máme zatím data od 90 studentů:
Odpovídalo celkem % dívky % chlapci %
90 64 26
Zkušenost studentů s násilím:
V roce 2013 ví o násilí ve svém okolí každý třetí student (v roce 2011 věděl o násilí ve svém okolí téměř každý druhý student). Ve studii z roku 2006 každý pátý student nebo studentka věděli o násilí ve svém okolí. O násilí ve vztahu kamarádky nebo kamaráda v roce 2013 ví každý sedmý student, v roce 2011 to byl více než každý pátý student, v roce 2006 to byl více než každý šestý. Více než desetina studentů ví o násilí v rodině svých rodičů, v roce 2011 téměř pětina studentů uvedla, že zažili doma násilí mezi rodiči – v roce 2006 ve stejné studii to uvedl každý 8. student:
TAB 1 Zkušenost s domácím násilím, 2013
celkem Studenti v % Dívky počet Dívky v % Chlapci počet Chlapci v %
nikdy jsem o domácím násilí neslyšel/a 1 1,1% 1 1,5% 0 0%
znám domácí násilí jen z televize 48 53,3% 34 50% 14 54%
vím o domácím násilí ve svém okolí 28 31,1% 22 34,4% 6 23%
vím o násilí ve vztahu své
kamarádky/kamaráda/spolužáků
13 14,4% 12 18,75% 1 3,8%
zažil/a jsem domácí násilí ve své rodině
(u rodičů)
11 12,2% 6 9,4% 5 19,2%
zažil/a jsem sám/sama násilí ve vztahu
s přítelem/přítelkyní
1 1,1% 0 0% 1 3,8%
Násilí ve vztahu
Pouze 1 student a žádná studentka označili variantu „zažil/a jsem sám/sama násilí ve svém vztahu“. Přesto je podle odpovědí na další otázky zřejmé, že studentů, kteří prožili projevy násilí je mnohem více, než jak sami odpověděli. Je zde souvislost s vnímáním násilí. Ačkoli procento odpovědí ano na otázku prožití násilí ve vlastním vztahu je malé, mnohem větší procento studentů odpovědělo ano na otázky indikující násilí ve vztahu : 9, % studentek bylo uhozeno (v roce 2006 – 11 % dívek), další část studentů a studentek se cítili omezováni, měli strach. Což jsou již počínající signály násilí ve vztahu.
Znamená to, že studenti a studentky nevnímají tyto varovné signály a konkrétní projevy násilí ve vztahu jako násilí. I z dalších poznatků víme, že studenti si myslí, že takové chování je „normální“
protože jejich „vrstevníci prožívají ve vztazích to samé“, že to ke vztahu prostě „patří“.
TAB 2. Násilí ve vztahu
celkem
studenti
Stud
V %
Dívky
počet
Dívky v
%
Chlapci
počet
Chlapci
v %
už jsem s někým chodil/chodila/
měl/měla vztah
48 53,3% 33 51,5% 15 57,6%
partner/ka mě ponižovala 0 0% 0 0% 0 0
partner/ka mě uhodil/a 4 8,3% 3 9% 1 6,6%
partner /ka chce abych trávil/a čas
jen s ním/ní
16 33,3% 10 30,3% 6 40%
bál/bála jsem se svého
partnera/partnerky, kluka/dívky
4 8,3% 1 3% 3 20%
můj partner/partnerka za mě
rozhoduje, vše musí bát podle
něj/ní
2 4,1% 1 3% 1 6,6%
ve vztahu udělám cokoli, jdu i
proti svým přáním, jen abych
vyhověl/a partnerovi/ partnerce
5 10,4% 2 6% 3 20% ve vztahu jsem už měl/a strach, že
budu udeřen/a
5 10,4% 3 9% 2 13,3%
ve vztahu jsem šla v sexu dál, než
jsem chtěl/a pod tlakem
partnera/partnerky
0 0% 0 0% 0 0%
zažil/a jsem sexuální nátlak 3 6,25% 2 6% 1 6,6%
Vnímání bezpečí v mezilidských a interpersonálních vztazích Pro bezpečnost v komunikaci a vztazích je varující například, že na profilu ve facebooku nebo podobných stránkách má o sobě dost pravdivých informací s datem narození, kdy kam chodí, fotky z domova apod., nebo třeba fotky, které by neměl nikdo cizí vidět, celá pětina chlapců a čtvrtina dívek. Čtvrtina dívek má zkušenost s tím, že dostávala provokativní, urážející SMS a nevyžádané maily, u chlapců je to každý desátý. Téměř 12,5 procenta dívek a téměř 8 procent chlapců mají zkušenost, že jejich spolužáci dali na web, facebook informace, fotky, video, které je zesměšňovalo, ponižovalo. Studenti se svěřili i se sledováním – 3,1 % dívek sledovalo kamaráda, spolužáka, kluka, k posílání provokativních a urážejících SMS a mailů se letos nepřiznali (v roce se přiznalo k posílání 5,1 % z nich)
TAB 3 Další formy chování s potenciálem násilí
celkem
studenti
Stud
V %
Dívky
počet
Dívky v
%
Chlapci
počet
Chlapci
v %
sledoval/a jsem
kamarádku/kamaráda,
spolužačku/spolužáka, svojí
holku/kluka
3 3,3% 2 3,1% 1 3,8%
posílal/a jsem
kamarádce/kamarádovi,
spolužačce/spolužákovi, svojí
holce/klukovi velké počty
provokativních, urážejících SMS a
nevyžádaných mailů
1 1,1% 0 0% 1 3,8%
mám zkušenost, dostával/a jsem
provokativní, urážející SMS a
nevyžádané maily
19 21,1% 16 25% 3 11,5%
Spolužáci dali na web, facebook o
mě informace, fotky, video, které
mě zesměšňovalo, ponižovalo
10 11,1% 8 12,5% 2 7,7%
komunikuji na webu s lidmi, u
nichž neznám jejich pravou
identitu a svěřuji se s osobními
informacemi
1 1,1% 0 0% 1 3,8%
na profilu ve facebooku nebo
podobných stránkách mám o sobě
dost pravdivých informací s datem
narození, kdy kam chodím, fotky
z domova apod., nebo třeba fotky,
které by neměl nikdo cizí vidět
21 23,3% 16 25% 5 19,2% Přetrvávající mýty
Stejně jako v běžné populaci, i studenti věří mýtům, které v oblasti vztahů panují:
TAB 4. Jsou následující tvrzení pravdivá? MÝTY o násilí
celkem
studenti
Stud
V %
Dívky
počet
Dívky v
%
Chlapci
počet
Chlapci
v %
muži, kteří se dopouštějí násilí za to
nemohou, asi je oběť vyprovokovala
odpovědělo ANO
4 4,4% 1 1,6% 3 11,5%
s oddaností a láskou se agresivní
partner může změnit – odp. ANO
34 37,7% 17 26,6% 17 65,4%
Bití a násilí je jen ztrátou kontroly
nad svým chováním
45 50% 32 50% 13 50%
řekne-li dívka chlapci „ne“ , často
myslí „ano“ odp. ANO
33 36,6% 18 28,4% 15 57,7%
žárlivost je znakem opravdové lásky
odp. ANO
41 45,5 29 45,3% 12 46,1%
k většině případů znásilnění dochází
proto, že dívka chlapce natolik vzruší,
že on ztratí schopnost sebeovládání
odp. ANO
17 18,8% 5 7,8% 12 46,1%
doma jsem lépe chráněna před
násilím a sexuálním útokem
odpovědělo ANO
53 58,8% 35 54,7% 18 69,2%
Když kluk zaplatí za holku v restauraci
má právo na něco více než na polibek
odpovědělo ANO
6 6,66% 2 3,1% 4 15,4%
Správné odpovědi jsou přitom přesně opačné:
Násilí není vyprovokované obětí, násilí je zcela vědomá volba násilné osoby
Partnera nezměníte. Jen se mu budete přizpůsobovat. Musel by se chtít změnit partner. Bohužel
polovina studentů i studentek věří mýtu, že bití je jen ztráta kontroly, tedy mýtu, který
„ospravedlňuje bití“ a snižuje jeho závažnost.
Láska se zakládá na vzájemné důvěře, žárlivost naopak svědčí o nedostatku důvěry a
sebedůvěry. Přesto si myslí i letos téměř polovina studentů a studentek, že žárlivost je
znakem lásky.
Ke znásilnění nedochází proto, že dívka chlapce tak vzruší, že se nedokáže ovládat – to by
přisuzovalo vinu oběti. Ke znásilnění dochází naopak proto, že útočník má problém se
zvládnutím své zlosti, agresivity a síly. Přesto studenti tomuto mýtu věří.
Více než polovina sexuálně motivovaných činů se odehraje v bytě útočníka. Znásilnění na
schůzce představuje 67 % všech sexuálních útoků. Více než dvě třetiny mladých žen (68 %)
znaly toho, kdo je znásilnil – byl to jejich přítel, kamarád, známý. Celkem 6 z 10 znásilnění
mladých žen se stane v jejich vlastním domově ne ve tmavé uličce. Proto je naprosto alarmující,
že si 69 % studentů i 55 procent studentek myslí, že jsou doma lépe chráněni před sexuálním
útokem. Lidé, kteří se uchylují ve vztazích k násilí splňují většinou kritéria „normálnosti“. Přesto řada lidí
věří tomu, že násilní lidé bývají psychicky narušení. Lze to přirovnat k situaci malých dětí, kteří
věří, že nebezpečí jim hrozí jen od „ošklivých, špatně oblečených, sprostých lidí. Nečekají útok od
slušně vypadajícího a známého člověka.
Tendence věřit mýtům je přitom zřejmá u těch ze studentů a studentek, kteří se sami stali terčem
nějaké formy násilí nebo svědkem násilí doma.
Rozpoznat násilí, stanovit si vlastní hranice toho, co jsme ochotní tolerovat, je přitom zásadní.
Bohužel násilí se přenáší mezi generacemi a u dětí, které zažívaly násilí doma mezi rodiči, je velmi
pravděpodobné, že tyto vzory chování budou používat ve svých vztazích:
Domácí násilí v ČR během svého života zasáhne 38 % žen (Sociologický ústav AV ČR, 2003).
Děti jsou svědky násilí tam, kde k němu dochází v 95 procentech případů (opakované statistiky
ROSA za roky 2004-2012).
Velice ohrožujícím faktorem v případech násilí je jeho přenos mezi generacemi: – 20% obětí
vyrůstalo v rodině, kde docházelo k násilí (ROSA 2005), 72 % pachatelů vyrůstalo v rodině s
přítomností násilí (ROSA 2005), 11 – 20% dospělých si pamatuje, že viděli násilí mezi rodiči
(Henning 1996, Straus 1990)
I za mnoha případy šikany ve třídě stojí domácí násilí v rodině žáka. Děti, které jsou svědky násilí
doma, považují násilí za běžný způsob komunikace a prostředek k dosažení svého cíle. V České
republice nebyl obdobný průzkum zadán, ale například v Kanadských školách je v každé třídě 3 – 5
dětí, které zažívají doma násilí. (Kincaid, 1982)
Některé varovné signály počínajícího násilí nevnímají mladí lidé jako násilí. Je pro to několik
vysvětlení:
děti byly svědky násilí, viděly, že se otec chová násilně, mají pak pocit, že násilí je normální,
přejali tento model chování od rodičů
mají představu, že takové chování je normální, protože vrstevníci prožívají to samé
mají strach opustit vztah poznamenaný násilím, protože by ztratili společenský status mezi
vrstevník
Mgr. Martina Hronová, ROSA